Loňský rok jsme se v rámci utužení pracovního kolektivu rozhodli poprvé uspořádat víkendový výjezd s kulturně- zábavným programem bowling - exkurze - pivovar, jednomyslně schválený jako dožínky. Letošní akce se ovšem nesla ve zcela jiném duchu, protože byl k mání poukaz na tandemový seskok s videonahrávkou s tím, že se o něj bude losovat. Jenže zájem projevilo 10 ze 14 účastníků dožínek, takže ředitel nakonec velkoryse rozhodl, že nám tuhle adrenalinovou aktivitu dopřeje kompletně a losovalo se jen o to video.
Jak praví moudré pořekadlo „člověk plánuje a Bůh se směje". Takže ač jsme měli podrobně vypracovaný plán, dokonce s několika variantami, nakonec bylo vše jinak. Počasí pochopitelně neovlivníme , i když to jediné vlastně vyšlo nad očekávání. Tandemový seskok byl ohlášený v 10h v Líních u Plzně. Autobus hned v sobotu ráno místo v 7h přijel později, takže nebyl prostor ani na plánovanou zastávku na toaletu. Ovšem cca 30km od letiště pípla SMS, že se seskok posouvá o 1,5h.. Najednou bylo času dost i na kávu. Po příjezdu na letiště nám sdělili, že posun nebyl skrz počasí, ale protože nemají letadlo (prý nenastartovalo, ale kdoví..).
Takže změnač.1 - urychlit oběd ve vytížené a dlouho dopředu rezervované restauraci Angusfarm v Soběsukách aspoň o hodinu, změna č.2 - zkusit uhnat průvodkyni na zámek Zelená Hora o 2,5h dřív, čímž se nám ale zkrátil oběd a tudíž i čas na zažití luxusních steaků, a rychle do Nepomuku.
Mezitím šéfovi přišla zpráva, že by se MOHLO skákat, ovšem - změna č.3 - na letišti v Hořovicích, a to v 16h. Čili neustále nenápadně popohánět průvodkyni, fakt milou starší paní, která by ovšem mohla vyprávět hodiny, vyčůrat za pochodu v parku a hurá z Nepomuku do Hořovic. Tam jsme přijeli těsně po čtvrté, takže se opět muselo čekat, protože nás pro změnu někdo předběhl.. Ale vypadalo to už nadějně.. A byla to bomba. Tandem piloti byli rozverní chlapíci, kteří odlehčovali situaci, co se dalo, např.na dotaz kolegyně, jestli to někdo ve vzduchu vzdal, řekli, že když někdo nechce, neznamená to, že neskočí... Skákali jsme asi ze 3 km. Volný pád se prostě nedá popsat.. PADÁÁÁM A JE TO PARÁDA!!!! Dýchat nosem je základ, všechno ostatní pokyny pustíte z hlavy, a to doslova.. následný let taky fajn, mohli jsme si zkusit řídit padák a kdo snesl, tomu byly dopřány i piruety. A kdo při přistávání zvedl obě nohy co nejvýše, měl dopad jako do duchen (tedy na tandem pilota). A pak už jen euforie, úsměvy, focení, překotné sdělování dojmů.
A hurá na hotel Zvíkov a změna č.4 - opět posouvání příjezdu.. Jelikož zásoby pitiva v autobuse došly a po celodenním přejíždění na nás dopadala únava, všichni jsme se těšili na večerní raut, popíjení a pohodu. Raut tedy byl dle očekávání - tatarák, tataráček z lososa, guláš a sýrová mísa neměly chybu, taktéž čokoládová fontána zabodovala, obsluha milá..a tím idyla jaksi skončila. Nejen, že místo avizovaného Pardála echt měli Budvar, místo suchého bílého vína polosladké, ale - a to byl vrchol - neměli RUM!! A tím myslím ani Tuzemák, ani Božkov, žádnou Republiku (o Zacapě, Diplomaticu a spol. ani nemluvě..). Pouze bílý Havana. No chápete to?!
Ráno si pánové spravili chuť pivkem a následovala volná zábava. Skupina A vyrazila na prohlídku hradu Zvíkov, skupina B pokračovala v pitivu, jako by ani nebyla neděle dopoledne. Sraz byl v 11.30 u přístaviště. Loď se jménem KRUMLOV zatroubila, opozdilci, kterým jsme pravda už moc šancí nedávali, kupodivu doběhli a plulo se na Orlík. Jelikož se na lodi nacházel bar i WC, bylo jasné, že hodinová plavba a kochání panorámaty bude ještě příjemnější.
Pohled na zámek Orlík z paluby jsme shledali jako dostačující, naopak expozici ryb v Akváriu jsme si prohlédli podrobněji. Pak už následoval oběd v restauraci U Toryka a hurá domů. Neděle tedy proběhla přesně podle plánu a závěrem jsme se všichni shodli, že těch společných 33 hodin bylo i přes veškeré peripetie prostě fajn.
